O sebevědomí se mluví často, ale jen málo lidí skutečně rozumí jeho podstatě. Mnozí si ho pletou s arogancí, přebujelým egem nebo neustálou potřebou být za každou cenu vidět a prosadit se.
Sebevědomí není to samé jako arogance
Mnoho lidí si sebevědomí plete s arogancí. Když někdo působí povýšeně nebo agresivně, bývá často označen za člověka s „velkým sebevědomím“. Ve skutečnosti však nejde o projev síly, ale o nedorozumění. Sebevědomí bývá mylně spojováno s hrubostí, neúctou, povrchností či bezohledností.
Člověk, který se chová arogantně nebo útočně, obvykle sebevědomí postrádá. Jeho chování pramení ze strachu – z odmítnutí, neúspěchu, nedostatku či z pocitu vlastní nedostatečnosti. Takový člověk nemá pevný vztah sám k sobě, a proto se snaží kontrolovat svět kolem sebe. Manipuluje, zastrašuje a útočí, aby skryl svou nejistotu a obavy z toho, že by realita mohla být jiná, než jak ji chce mít pod kontrolou.
Jak ve člověku vzniká skutečné sebevědomí
Skutečné sebevědomí se dle principů celostní medicíny rodí ve chvíli, kdy člověk začne vědomě obracet pozornost k sobě. Když si začne uvědomovat své pocity, potřeby, touhy i hodnoty. Když přemýšlí o tom, jak chce opravdu žít, co mu dělá dobře a co mu naopak ubírá sílu.
Pokud k tomuto uvědomění dojde až v dospělosti, často přichází období zvýšeného zaměření na sebe. Člověk je fascinován nově objeveným vztahem k sobě samému – chce se poznat, pochopit a dopřát si to, co si dříve odpíral. Není to projev sobectví, ale přirozená fáze po letech vnitřního zanedbávání. Je to čas, kdy doplňuje chybějící pozornost a péči o sebe.
Jakmile se tato potřeba naplní, začne se přirozeně otevírat světu. Uvědomuje si, že není sám, a znovu v něm ožívá touha po blízkosti, vztazích a sdílení. Postupně se začne starat o své vnitřní prostředí – o jasnost myšlenek, pevnost hodnot a sílu, z níž vyrůstá opravdová sebedůvěra.
Více informací ze světa celostní a čínské medicíny najdete na www.netradicni-medicina.cz.
