Alkoholismus je v Česku na vzestupu, kde hledat diskrétní pomoc?

Pivečko, panáček nebo sklenka vína večer po práci, Češi mají k alkoholu opravdu blízko. Pivo považují za národní klenot, obdobně jako slivovici nebo jinou pálenku. Jen těžko si představit nějakou rodinnou oslavu nebo Silvestr bez pověstných bublinek, dětem se dokonce servíruje obdoba bez alkoholu. Není divu, že počet alkoholiků a alkoholiček v tuzemsku rok od roku roste, přičemž největší zvrat nastal v době koronavirových opatření, kdy toto číslo ještě povyskočilo. Podle čeho se vlastně určuje hranice, od které se dotyčný považuje za alkoholika? Kde najde diskrétní pomoc, když chce s pitím skončit?

Alkohol škodí vždy

Lidé mívají pocit, že se jich alkoholismus netýká, protože se neřadí mezi štamgasty v místní hospodě ani se nepovalují s láhví alkoholu někde na ulici. Bohužel rizikové pití se netýká jen zmíněných případů, ale i běžných konzumentů, kteří popíjejí za určitých okolností. Lékaři totiž před alkoholem varují, protože jakékoli množství je zdraví škodlivé. Neexistuje doporučená míra, rozlišuje se pouze „nízkoriziková“ a „vysoce riziková“ konzumace alkoholu. Kde je mezi nimi hranice?

Nepiju příliš! Nebo?

Je člověk, který si dá každý den jedno pivo alkoholik? Závislost na alkoholu se posuzuje podle množství vypitého alkoholu, ale také podle důvodů, pro které se popíjí. Hranici pak stanovila Světová zdravotnická organizace na 300 mililitrů vína u mužů denně. U žen se počítá s poloviční dávkou. Sklenička při romantické večeři s manželkou tedy nepatří mezi rizikové, naopak alkohol jako lék na samotu, nespavost, pracovní nervozitu nebo neklid už problematické jsou, stejně jako pití při snížené míře sebekontroly. V takových chvílích je vhodné navštívit odborníka.

Kontrolovaná konzumace

Jak probíhá léčba? Nejprve je nutné kontaktovat centrum pomoci a domluvit si první diagnostickou schůzku. Není třeba se obávat, že léčba probíhá v protialkoholní léčebně, naopak dnes se často přistupuje k terapii takzvané kontrolované konzumace, při které se odbourávají spouštěče nadměrného pití a posiluje se sebekontrola. Zásadní je, aby dotyčný pochopil psychologické příčiny, pro které se uchyluje ke sklence alkoholu. Tato non-abstinentní léčba se může kombinovat s podáváním anticravingových léků, které nastavují jistou „záklopku“ při přílišné konzumaci alkoholu.